První veřejné osvětlení v Praze se datuje od 14. století. Tehdy světlo zajišťovaly ohně v železných pánvích, později byly nahrazeny loučemi. Jak se proměnilo osvětlení do dnešních dnů?
Velkým milníkem bylo 18. století, kdy se začaly objevovat první olejové lampy. V roce 1847 nastoupily plynové lampy a koncem 19. století se začalo používat také elektrické osvětlení. Po první světové válce v roce 1918 měla Praha vybudovanou síť veřejného osvětlení, které se skládalo z plynového i elektrického osvětlení.
O rozvoj elektrického osvětlení se zasloužil především František Křižík se svými obloukovými lampami koncem 19. století. Elektrické světlo bylo levnější a jeho svítivost lepší než u plynového osvětlení. Jenže ve stejném období proběhla rozsáhlá rekonstrukce plynového osvětlení a s novými hořáky (punčoška) získalo větší intenzitu světla než elektrické svítilny. Tehdy bylo elektrické osvětlení upozaděno.
Plynové osvětlení dosáhlo svého vrcholu v roce 1940, kdy Prahu osvětlovalo 9 362 svítilen. Poslední plynové lampy zhasly v roce 1985 na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici a byly přestavěny na elektrické. Na začátku 21. století se do Prahy vrátilo plynové osvětlení a postupně byla osvětlena celá Královská cesta a přilehlé ulice, čímž historické centrum získalo opět nostalgickou a romantickou atmosféru.
Ve 20. letech 20. století začal rozvoj elektřiny. V roce 1923 byla snesena poslední oblouková lampa a v roce 1924 nastoupily žárovky. Před druhou světovou válkou v roce 1938 rozsvítily pražské ulice první nízkotlaké sodíkové výbojky. Jako první se objevily na Bělohorské ulici, „výpadovce“ na Karlovy Vary.
Během druhé světové války bylo veřejné osvětlení utlumováno. Stalo se tak po atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942 a vyhlášení stanného práva. Kvůli ochraně města před leteckými nálety se v noci osvětlení vypínalo.
Ač Praha nebyla zásadně poškozena válkou, stav kandelábrů a stožárů veřejného osvětlení nebyl v dobrém stavu a muselo dojít k jejich opravám a výměnám. Od šedesátých let se začaly objevovat stožáry bez ozdobných prvků, které známe dodnes. V některých ulicích se začaly objevovat místo žárovek zářivky.
Žárovky byly kolem roku 1960 vyměňovány za rtuťové výbojky, které se staly dominantním pražským osvětlením už na konci 60. let. Podíl na modernizaci veřejného osvětlení měla TESLA Holešovice a Elektropodnik.
V 70. letech 20. století nastala energetická krize ve světě, která dolehla na Československo na přelomu 70. a 80. let. V roce 1980 nastal energetický kolaps. Musela být zastavena výroba v mnoha podnicích a závodech, školy byly na měsíc zavřené. Šetřit energií se muselo i při osvětlení města. Každý druhý stožár byl odpojen od sítě. Temné ulice měly za následek zvýšený počet dopravních nehod s vážnými a smrtelnými následky.
Jako řešení se ukázaly vysokotlaké sodíkové výbojky, které měly vyšší svítivost a nižší energetickou náročnost. Proto začala kompletní výměna a noční Praha změnila barvu. Z modrobílého světla od rtuťových výbojek do oranžové barvy, která je typická pro vysokotlaké sodíkové výbojky.
V současnosti se objevují na stožárech veřejného osvětlení LED svítidla. Jejich výhodou je opět energetická úspora oproti sodíkovým výbojkám. Dalším kritériem při výběru nových svítidel je jejich ekonomická návratnost.
První LED svítidla se objevila na Smíchově v roce 2009, kdy se v sedmi ulicích testovaly svítidla od šesti výrobců. V roce 2012 dostalo Karlovo náměstí LED osvětlení a ze získaných zkušeností bylo v roce 2018 modernizováno osvětlení Karlínského náměstí.
