Vývoj pražského slavnostního osvětlení po nástupu elektřiny

Hlavním smyslem slavnostního osvětlení památek a významných objektů, jak jej známe dnes, je snaha přiblížit osvětlovaný objekt obyvatelům Prahy, ale i jejím návštěvníkům a turistům. Při večerních procházkách městem toto nasvětlení podtrhuje půvaby města, které se rodilo po staletí.

Z architektonických prvků na některých pražských budovách je zřejmé, že byl otevřený oheň, případně plamen lamp či svící, dlouho dominantním použitelným zdrojem k osvětlení významných budov a objektů. Proto jeho použití architekti využívali  při svých návrzích ještě koncem 19. století. Svědčí o tom například nádoby podobné kalichům na hořící oheň v rozích střechy Národního divadla nebo ohňové mísy, které zdobí pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí, ačkoli se v tomto případě jedná o tradici převzatou ze století devatenáctého.

Významným pokrokem pro slavnostní osvětlení pak byl vynález elektrických zdrojů světla, obloukové lampy a žárovky.

Elektrické žárovkové slavnostní osvětlení se v Praze rozsvítilo v roce 1905, i když v té době se jednalo o zvýraznění obrysů nasvícených objektů. Takové světelné dekorace se objevily zprvu na Národním divadle a Karlově mostě.

Oslavy desátého výročí samostatného Československa v roce 1928 se zasloužily o rozvoj pražského slavnostního osvětlení, které bylo provedeno po vzoru evropských měst. V roce 1928 tak byly objekty osvětleny pomocí reflektorů ukrytých před zraky kolemjdoucích. Osvětlena byla jižní strana Hradu, chrám svatého Víta, Staroměstská radniční věž, Týnský chrám, Prašná brána a Karlův most. Nové osvětlení získalo i Národní divadlo, do té doby lemované již zmíněnými žárovkovými girlandami.

Toto slavnostní osvětlení bývalo spouštěno při státním svátku 28. října a za protektorátu jednou v roce 1939 – v den říšské oslavy vítězství. Při příležitosti na dlouho posledního všesokolského sletu v roce 1948 bylo spuštěno po částečné opravě a také v roce 1955 při výročí osvobození. K tomuto účelu bylo zprovozněno i slavnostní osvětlení památníku na Vítkově. Počátkem 60. let minulého století byly slavnostně nasvětleny mostecké věže na Karlově mostě, Křížovnický kostel a vodárenská věž na Novotného lávce.

Koncem šedesátých let byl Výzkumem osvětlování TESLA Holešovice vyprojektován seznam zhruba 30 objektů na Starém městě a chrámu sv. Mikuláše na Malé straně, jenž byl postupně realizován a v 70. letech byl vypracován ucelený projekt slavnostního osvětlení Prahy, tzv. generel, jehož součástí byl výběr objektů pro slavnostní osvětlení. Obhájit realizace těchto projektů, zdůrazňujících malebnost panoramatu Prahy, nebylo vždy snadné, protože se dle tehdejších úředníků jednalo především o sakrální stavby – proto bylo z pochopitelných důvodů realizováno slavnostní osvětlení staveb významných pro dělnické hnutí.

V průběhu let byla mnohá řešení slavnostního osvětlení rekonstruována, světelné zdroje byly nahrazovány modernějšími, úspornějšími a byla připravena i nová řešení, která lépe zdůrazňují detaily osvětlovaných objektů.

V současnosti asi nejrozsáhlejší obnovou prošlo osvětlení Národního muzea, která byla realizována společně s rekonstrukcí jeho budovy a přilehlých prostranství. Nové slavnostní osvětlení muzea bylo zprovozněno k 100. výročí republiky.

 

Při přípravě textu bylo využito knihy Osvětlení Prahy od Ladislava Monzera, kterou vydalo v roce 2003 vydavatelství FCC Public s. r. o.

Joomla SEF URLs by Artio
Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním a používáním souborů cookies
Více Souhlasím