Využití pochodně v naší historii mělo velmi důležitou úlohu. Pochodeň nebo také fakule je přenosná svítilna ve tvaru tyče, která je na horním konci zapálená. Borové nebo jemu podobné dřevo, jež bylo napuštěné smolou nebo olejem, tvořilo hlavní materiál, ze kterého se pochodně vyráběly. Součástí byl napuštěný hadr hořlavou látkou, který se namotal na horní konec tyče. Zajímavostí je, že v pozdější armádě se například užívaly hořlavinou naplněné trubky. Dnešní podoba moderní pochodně se naopak skládá ze schránky s voskem nebo petrolejem, která je umístěna na jejím horním konci.
Jak již název naznačuje, pochodně byly hojně využívány na cestách a ve válce a to hlavně jako svítilny a nebo k zapalování a zakládání požárů. Například jednou z úloh služebnictva bylo obstarat tyto pochodně a svítit jimi, když šel zámožnější člověk v noci sám po městě. K zhasnutí pochodně sloužil kamenný patník s jamkou, který byl umístěn u vchodu před domem. Další užití pochodní bylo jako loučně, které byly nasazené do držáku na zdi umístěných v průjezdech a na chodbách. Další využití měly při nočních bohoslužbách a průvodech. Později je v křesťanské bohoslužbě nahradily svícny a svíčky. Jako symbol smrti se uhašené a obrácené pochodně pokládaly do tvaru kříže na náhrobky nebo byly využívány nacisty při nočních pochodech a demonstracích. Od 18. století se staly symbolem světla a osvěty a jako úkladný příklad slouží například Socha svobody v New Yorku, která drží v jedné ruce pochodeň a ve druhé knihu nebo olympijská pochodeň, která má podobný význam. Dnešní pochodně jsou většinou napuštěné naftou a jsou využívány hlavně k osvětlování pouličních restaurací, zahradních slavností nebo v zábavném průmyslu, kde je využívají hlavně žongléři a polykači ohně.