Využití pochodně v naší historii

Využití pochodně v naší historii mělo velmi důležitou úlohu. Pochodeň, někdy také fakule (z něm. die Fackel, z lat. facula) je přenosná svítilna ve tvaru tyče, na horním konci zapálená. Původním materiálem pochodní bylo borové nebo jemu podobné dřevo napuštěné smolou nebo olejem. Běžně se také napouštěl hadr hořlavou látkou, ten byl pak namotán na horní konec tyče. V pozdější armádě se například užívaly trubky, které byly naplněné hořlavinou. Dnešní moderní pochodně se skládají ze schránky s voskem nebo petrolejem, která je umístěna na jejím horním konci.

 

Původ a význam

Jak naznačuje české slovo „pochodeň“ (původně „pochodní“), užívaly se pochodně na cestách a ve válce, jednak jako svítilny, jednak k zapalování a zakládání požárů. Když šel zámožnější člověk v noci po městě, šel před ním sluha s pochodní. Než vstoupili do domu, museli pochodeň uhasit o kamenný patník s jamkou u vchodu (Fackelstein). Pochodně se užívaly i jako louče, nasazené do držáku na zdi, například v chodbách a průjezdech.

 

Při nočních bohoslužbách a průvodech byly pochodně hojně využívány a to již ve  starověku. V křesťanské bohoslužbě je později nahradily svícny a svíčky. Zkřížené a uhašené obrácené pochodně se často vyskytují na starověkých náhrobcích jako symboly smrti. Pochodeň byla také symbolem války, proto ji hojně využívali nacisté při nočních pochodech a demonstracích.

 

Pochodeň má i pozitivní význam. Od 18. století se stala symbolem světla a osvěty: Socha svobody v New Yorku drží v jedné ruce pochodeň a ve druhé knihu. Podobný význam má i olympijská pochodeň. Dnes se již pochodně, obvykle napuštěné naftou, užívají k zábavním účelům, jako je například osvětlování pouličních restaurací, zahradních slavností a podobně. Speciální pochodně užívají žongléři a polykači ohně v cirkuse.

Joomla SEF URLs by Artio
Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním a používáním souborů cookies
Více Souhlasím