Jedním z prvních záznamů realizace „slavnostního“ osvětlení v historii českých zemí je osvětlení při příležitosti svatby Václava II., syna Přemysla Otakara II. Na svatbu se sjelo tolik hostí, že by se na Hrad nevešli. Proto byli ubytování pod ním v místech dnešní Kampy. Zde bylo realizováno osvětlení v pánvích a železných koších a bylo tak něčím mezi veřejným a slavnostním osvětlením.
Ovšem slavnostní osvětlení jako takové bylo rozsvíceno při příležitosti rytířského turnaje na Staroměstském náměstí za vlády Jana Lucemburského, dne 24. února 1321 – na budovy byly připevněny dřevěné trámy, na něž byly svisle zavěšeny smolné pochodně. A podobné osvětlení bylo dle Bartošovy Kroniky pražské následně realizováno při Masopustu v letech 1508 a 1523.
Jak je z přechozího textu patrné, v dřívějších dobách se slavnostní osvětlení užívalo příležitostně, při různých oslavách, narození potomků mocnářů či při oslavách jejich narozenin a návštěvách Prahy.
Nejmajestátnějším dochovaným příkladem iluminace při slavnostní příležitosti bylo patrně narození Ferdinanda Václava Michaela Josefa Eleazara - prvorozeného syna císaře Leopolda I. v září roku 1667. Oslavy této události se tehdy odehrávaly snad ve všech městech tehdejší Prahy. Například na náměstí před Staroměstskou radnicí bylo po slavnostní hostině vypáleno 17 salv, po té zapálena šňůra vedoucí z oken radnice k sudům s hořlavinami a dále byly v činnosti na Rybném trhu ohnivé pumpy se šesti tucty raket, z hmoždířů byly vypalovány ohnivé rakety. Po dvou dějstvích monumentálního programu se oslavy přesunuly na Vltavu, kde se konala pod Staroměstskou mosteckou věží regata lodí ozářených pochodněmi a ohnivými sudy, odpáleny byly i tucty raket, ohňostroj a oslavy pokračovaly i druhého dne, 10. října. Po celém Staroměstském náměstí bylo rozmístěno mnoho ohňů, a kromě radnice byly vyzdobeny i přilehlé domy a Týnský chrám, na němž uprostřed 104 barevných svítilen svítily ohnivé iniciály novorozence FVMJE a nápis VIVAT. Další bohatý program se odehrával i na Novém městě a Menším Městě pražském. Byť bylo narození následníka trůnu oslaveno s náležitou pompou, císařův prvorozený syn však zemřel již následující rok.
Rozvoji svátečního osvětlování přispěly od 16. století i zahradní slavnosti v sídlech vyšší šlechty. Jedním ze základních znaků těchto oslav bylo osvětlení zahradního průčelí, k čemuž byly nejdříve užívány ohně v železných koších a na pánvích. Ty byly postupně nahrazeny zdobenými nádobami (kamennými či keramickými), jež měly kovovou vložku. Zahradní cesty byly lemovány svítidly na olej, jenž v nich hořel volně nebo knotem. Někdy se k tomuto účelu požívaly i větší zasklené lucerny.
Když se pražská města sjednotila, narostl význam Staroměstské radnice, jelikož před ní stávalo vedení města při příjezdu vladaře nebo návštěvy z Vídně. V těchto případech bývala radnice slavnostně ozdobena a osvětlena. Korunovace císaře Ferdinanda, později zvaného Dobrotivý, byla příležitostí pro stavbu triumfálního oblouku před Staroměstskou radnicí. Ten byl 12. září 1836 slavnostně nasvícen speciálně vyrobenými argandskými lampami s odraznou reflektorovou plochou – reverberem (posilovačem světla).
Plynové osvětlení, vyvíjející se na přelomu 17. a 18. století se pro slavnostní a architekturní osvětlování díky svým limitům příliš neosvědčilo (rozvod plynu v trubkách, povětrnostní podmínky, atp.) a tak bylo třeba vyčkat na vynález elektrických zdrojů světla, díky nimž se slavnostní a architektonické osvětlení dočkalo svého největšího rozmachu. V Praze se první elektrické slavnostní osvětlení objevilo v roce 1905.
Při přípravě textu bylo využito knihy Osvětlení Prahy od Ladislava Monzera, kterou vydalo v roce 2003 vydavatelství FCC Public s. r. o.